Historie

V jedné z kladrubských městských knih z 16. století se nachází první zmínka o Tuněchodském mlýnu a udává se zde, že tento mlýn vystavěl mlynář Mikuláš Štochl, od něhož ho koupil v roce 1567 jiný mlynář, Pavel z Dobřan, poddaný kláštera chotěšovského, ale bez příslušných pozemků. Po dvou letech vlastnictví však zjistil, že pro velké zaneprázdnění a pro svůj věk nemůže již tak daleko docházet, a po dohodě s kladrubským opatem Josefem Wronem ho celý odkázal (pochopitelně jsou myšleny výnosy z něho) nově postavenému špitálu pro chudé v Kladrubech. Za to požadoval, aby byla po jeho smrti za něho a jeho rodinu v kostele sv. Jakuba v Kladrubech sloužena každý pátek po středopostí zpívaná mše svatá. Teprve v roce 1595 potvrdil klášter městu Kladrubům vlastnictví tohoto mlýna, včetně kusu pole, dalších dvou políček, „porostliny chvojové“, kusu řeky se stokou a rybníčkem, s právem lovit v něm ryby a raky. Kladrubští městští úředníci pak mlýn pronajímali a požadovali od mlynářů plat dvakrát ročně, na sv. Jiří a sv. Havla po 1 kopě grošů, na Vánoce pak 6 kop grošů nebo bílý chléb v této hodnotě. Od roku 1765 byl tento plat převeden celý jen na peněžní hodnotu a od roku 1888 byl zrušen a mlynáři platili špitálu pevný kapitál 32 zlatých.

První přesné datum je zmíněno na žádosti o převod mlýna městu, a to v roce 1595. Opat Vít Hiftl žádosti představitelů města Kladrub vyhověl a k mlýnu připojil další pozemky, lesík část řeky, stoku a rybníček. Roční plat o Vánocích byl dáván špitálu a a navíc bílý chléb. Mlýn pak byl po dlouhá léta zdrojem kladrubského špitálu.

V následujících letech byl mlýn v držení rodiny Fröhlichů a Harlassů, na konci 19. století po zrušení poddanství vlastní mlýn Franz a Katharina Böhmovi a v držení této rodiny byl až do zabavení v roce 1945. Mlýn prošel na konci 19. století velkou přestavbou, měl 3 kola na vrchní vodu a pilu - katr na prkna.

První dva roky po 2. SV mlýn spravoval ovdovělý mlynář Vojtěch Fähnrich, v mlýnici byly v té době osazeny elektromotory. Tento mlynář však patrně pro špatný zdravotní stav chtěl z mlýna odejít a mlýn se tedy v roce 1947 přidělil Antonínu Zdvořanovi z Lučišté na Plzeňsku, rodina Zdvořanova se na mlýně udržela po zbytek 20. století.

(volně převzato z knihy J. Čechura, Z. Procházka: „Mlýny v Kladrubech a jejich okolí“ nakl. Českého lesa 2013)

Posledních 20 let se o mlýn starali Renée a Gerard Grunningovi z Nizozemska. Je to zejména jejich zásluha, že mlýn zůstal zachován do dnešních dnů v podstatě v původní podobě, citlivě zrekonstruován a stylově vybaven. Zároveň se jim podařilo najít pro mlýn nové uplatnění jako centrum pro meditaci, relaxaci a cvičení, místo pro setkávání, pro tvoření a duševní rozvoj.

Rádi bychom navázali na tuto novodobou tradici, otevíráme a nabízíme tyto jedinečné prostory vám všem.